MU:RA je projekt a životní příběh.


Příběh jedné slečny, která doslova vyrůstala v knihovně a která se díky opravování poškozených knih naučila sama knihy šít...

Tak nějak to začalo. V knihovně. Pokračovalo to pokusy o vytvoření vlastního zápisníku a skicáků, kterých jsem měla během studií velkou spotřebu. Techniku jsem se učila z knih a zkušenosti získávala praxí.

Šila jsem po setmění, když už všichni spali a já měla na tvorbu klid. V noci se mi na okno slétaly můry, jako tiché pozorovatelky, a mě bavilo sledovat jejich cesty po skle. Často jsem končila s prací nad ránem, když se život ve městě probouzel a můry odlétaly. Inspirovala jsem se těmi drobnými tvorečky a dala své tvorbě název MU:RA.

Od té doby, co jsem MU:ROU, jsem už stvořila nespočet zápisníků, skicáků, alb a diářů.

Pro ty, kdo nezapomněli psát a kreslit, pro ty, kdo milují vůni nepopsaného papíru, pro ty, kdo umí snít....                                                                                                                     


A jak vznikl březový zápisník?


Nápad vytvořit březový blok mi nepřinesla ve spánku žádná múza, ani jsem se neinspirovala tvorbou někoho jiného. Došla jsem k němu vlastní cestou a byla to cesta plná objevů i nepříjemných překvapení.

Jak jsem k němu došla? Takhle:

Někdy na jaře 2016, kdy jsem celá vystresovaná dokončovala bakalářskou práci, jsem se často chodila uklidňovat do lesa. K finální instalaci svého díla jsem potřebovala březové pruty a když jsem pak stála v lese nad padlou břízou, bylo mi hrozně líto vzít si jen proutí a zbytek té krásy nechat ležet v lese. Takže jsem z kmene pracně vydolovala kousky kůry a donesla je na ateliér, kde jsem s nimi začala experimentovat.

Kůru nikdy nesbírám z živých stromů, to je zásada, kterou jsem si dala už v první chvíli a držím se jí dodnes.


Začátky byly krušné, první bloky se kroutily jako háďata a techniku vazby jsem taky ještě neměla úplně v ruce. Nehodlala jsem to ale jen tak vzdát a nakonec přece jen metodou pokus - omyl začaly vznikat první březové deníky. Bavilo mě to a navíc se ukázalo, že šití zápisníků mě během státnic, jako jedna z mála věcí, dokázalo uklidnit. Bylo fajn si na chvíli odpočinout od nevyzpytatelného skla a věnovat se hebké kůře a poddajnému papíru.

Bloky se mi tak nějak začaly kupit na ateliéru a tak jsem na podzim s roztřesenými koleny absolvovala svůj první Zlín Design market. Bylo to neskutečné! Lidem se moje věci líbily, nezbyl mi ani jeden zápisník a domů jsem se vracela sice utahaná, ale šťastná až do morku kostí.



A tak MU:RA vylétla do světa!


Od té doby jsem si přes všechny mizérie i radostné chvíle prošila březovou cestu až sem, a z každého, kdo si ode mě odnáší zápisník, mám stejný pocit štěstí jako poprvé.


Vaše Mu:ra